Müllerova vila

Pražská vila pro Františka Müllera a jeho ženu Miladu postavená mezi lety 1928 až 1930 vznikla podle návrhu velkého architekta té doby, Adolfa Loose.

Adolf Loos patří mezi nejvýznamnější osobnosti architektonické moderny. Narodil se a vyrůstal v Brně v době rakousko-uherské monarchie. Vystudoval architekturu v Drážďanech a tři roky strávil v USA. Jeho článek „Ornament a zločin“, ve kterém hlásal, že ornament je znakem primitivní kultury, je pokládán za nejvýznamnější architektonický esej 20. století. Zakázka pro Františka Müllera, spolumajitele stavební firmy Kapsa-Müller a významného představitele tehdejší společnosti, mu umožnila dovést k vrcholu svou originální koncepci prostoru, tzv. Raumplan, která byla založena na prostorové a výškové diferenciaci začleněných prostor. Tato koncepce, která spolu s nepřítomností ornamentu byla základní myšlenkou charakterizující také jeho další známé stavby (obchodní dům Goldmann & Salatsch ve Vídni, dům básníka Tristana Tzary v Paříži a nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou) vedla k nové moderní architektuře. Müllerova vila byla v 50. letech 20. století znárodněna. V roce 1995 byla prohlášena za Národní kulturní památku a dostala se pod správu Muzea hlavního města Prahy. V letech 1997 – 2000 prošla důkladnou rekonstrukcí, při které byly restaurovány dochované části interiéru, dohledány dobové předměty a vytvořeny repliky chybějících předmětů podle dobových fotografií.